Nový školní rok, přípravný týden a známý obrázek: učitelé stříhají, tisknou, laminují, rovnají nástěnky a přemýšlejí, čím zaplnit prázdné stěny.

Na prvním stupni bývají třídy často barevné a vyzdobené do posledního koutku. Na druhém stupni naopak někdy zůstávají stejné mapy, tabulky nebo portréty osobností viset na stěnách celé roky.

Ale co kdybychom na výzdobu třídy šli úplně jinak?

Co kdyby učitel na začátku roku nechal část stěn jednoduše prázdnou?

Ne proto, že se mu nechce třídu připravovat. Ale proto, že ji mají během roku postupně zaplnit sami žáci. Čerpáno z knihy Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny od Roberta Čapka.

Třída není učitelova výstavka

Robert Čapek v knize Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny upozorňuje na zajímavý paradox.

Chceme, aby žáci byli samostatní, odpovědní a měli ke své třídě vztah. Zároveň jim ale často přichystáme hotový prostor, o jehož podobě rozhodl téměř výhradně učitel.

Pak se nemůžeme divit, že děti vnímají učebnu spíš jako cizí místnost než jako prostor, který spoluvytvářejí.

Autor proto doporučuje změnit samotný princip:

Nezdobit třídu pro žáky. Připravit ji tak, aby ji mohli postupně vytvářet žáci sami.

Co tedy připravit před začátkem školního roku?

Místo hotových nástěnek může mít učitel připravené:

  • prázdné nástěnné plochy,

  • magnetické tabule,

  • sítě a šňůry pro zavěšování práce,

  • místa pro plakáty a projekty,

  • prostor pro měnící se výsledky práce jednotlivců i skupin.

A obsah začne vznikat až během vyučování.

Na stěnách se pak mohou postupně objevovat myšlenkové mapy, tematické koláže, ilustrace, komiksy, mapy, schémata, Vennovy diagramy, plakáty, pracovní výstupy nebo výsledky projektů.

Taková třída se mění spolu s tím, co se děti právě učí.

Proč je práce žáků na stěně cennější než hotový plakát?

Rozdíl není jen estetický.

Když dítě vidí svůj vlastní výstup vystavený ve třídě, dostává jeho práce větší smysl. Výsledek není pouze něco, co odevzdá učiteli a už nikdy neuvidí.

Stává se součástí společného prostředí.

Učitel tím zároveň může žákům vyslat několik důležitých zpráv:

Na tom, co vytváříte, záleží.

Tahle třída patří také vám.

Vaše práce může být užitečná i ostatním.

A právě tím lze přirozeně podporovat vztah žáků ke třídě, předmětu i vlastnímu učení.

Třída jako průběžné portfolio učení

Taková změna může mít ještě jeden přínos.

Stěny třídy mohou během roku ukazovat, co už žáci zažili, vytvořili a pochopili.

Na začátku září může být velká část prostoru prázdná. V říjnu se objeví první práce. V prosinci jsou některé nahrazeny novými. Na jaře už může být na první pohled vidět, jakými tématy třída prošla.

Výzdoba tak není kulisou.

Je stopou procesu učení.

A starší práce je možné průběžně měnit, ukládat do portfolií nebo fotografovat. Třída tak nikdy nezůstává celý školní rok stejná.

A co druhý stupeň?

Právě tam může být tato změna možná ještě důležitější.

Na prvním stupni je běžné, že učitel věnuje prostředí třídy velkou pozornost. Na druhém stupni se však často předpokládá, že starší děti už něco podobného nepotřebují.

Jenže proč?

Práce žáků devátého ročníku mohou být obsahově i vizuálně velmi kvalitní. Právě starší žáci dokážou vytvářet propracované infografiky, mapy, plakáty, schémata, komiksy nebo výstupy z projektů.

Proč by právě třídy nejstarších žáků nemohly být výkladní skříní školy?

Malý experiment na začátek roku

Zkuste letos jednu jednoduchou změnu.

Nechte jednu větší nástěnku úplně prázdnou.

Řekněte žákům:

„Tahle stěna je letos vaše. Na konci roku by měla ukazovat, co jsme společně vytvořili a naučili se.“

A potom ji skutečně nezaplňujte sami.

Při každém tématu se ptejte:

Co z dnešní práce stojí za to vystavit?

Nemusí to být nejhezčí práce. Může to být zajímavé řešení, povedená myšlenková mapa, dobrá otázka, neobvyklý postup nebo práce, na které je dobře vidět pokrok.

Nejde jen o třídu. Jde o způsob přemýšlení o výuce

V části knihy věnované „novému jazyku a psychologii“ autor nabízí také řadu sebereflektivních otázek pro učitele.

Pro blog bych z nich vybrala několik nejpraktičtějších:

Jsou moje hodiny pro žáky pokaždé něčím nové?

Dostávají žáci úkoly, které mohou skutečně zvládnout?

Jsou zadání dostatečně zajímavá, aby měli chuť začít pracovat?

Pracují při mých hodinách aktivně žáci, nebo většinu práce odvádím já?

Bavily by mě moje vlastní hodiny, kdybych seděl v lavici?

Cítí ode mě žáci podporu?

Tyto otázky míří k podstatě celé filozofie Líného učitele: aktivní má být především žák. Učitel vytváří podmínky, aby se mohl učit.

Co si zkusit už příští hodinu

Vyberte jednu aktivitu, po které nezůstane jen zápis v sešitě.

Nechte žáky vytvořit společnou myšlenkovou mapu, schéma, plakát, komiks, infografiku nebo jiný výstup, který pomůže dané téma pochopit.

A nejlepší práci nemusíte známkovat.

Vystavte ji. Použijte ji při další hodině. Nechte z ní učit ostatní.

Možná zjistíte, že jedna prázdná nástěnka dokáže změnit víc než další sada hotových didaktických plakátů.

Inspirace z knihy Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny

Publikace Roberta Čapka Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny je druhým dílem série Líného učitele. Zaměřuje se nejen na konkrétní práci ve třídě, ale také na to, jak si učitel vytváří vlastní vzdělávací filozofii a hledá cestu k moderní a podporující výuce. (raabe.cz)

Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny

Pokud chcete projít filozofii Líného učitele komplexně, RAABE nabízí také kompletní sadu všech čtyř dílů: Jak učit dobře a efektivně, Cesta pedagogického hrdiny, Kompas moderního učitele a Vše o školním hodnocení. (raabe.cz)

Balíček Líného učitele – kompletní sada

Vaše Raabe :)